neděle 26. června 2011

Milášššššci...

Vlastnit prsten moci je opojné, má to ovšem svá úskalí. Do komunální politiky vstupujete jako čistý člověk s dobrými úmysly. Postupně se vám výraz tváře mění... a úmysly? Tvář je zrcadlem duše...

úterý 7. června 2011

Bez komentáře (nebo skoro)

Jsou okamžiky, kdy Hans zatají dech a Christian tiše vzdychne. To, když si přečtou text, který je zasáhne u srdce. Když je to něco, co by toužili sami napsat. Když čtení připomíná posvátný obřad, meditaci... Když to má nejen styl, spád, téma, pointu... ale také je tam ta zvláštní citlivá práce se slovy... To se pak svět na chvíli zastaví a oni v té věčné vteřině... nevěří svým očím.


P.S. Máme rádi, když nemusíme vůbec zasahovat. Máme rádi autenticitu a kouzlo (doufáme) nechtěného. Rádi bychom poznali kolegu pohádkáře, kterého zaměstnává kladenská radnice pro měsíčník Kladno 2011.

čtvrtek 2. června 2011

Pět rozdílů...

Najdete je?


foto: Josef Seifert, měsíčník Kladno 2011, květen
foto: Josef Seifert, měsíčník Kladno 2011,červen 

středa 18. května 2011

O primátorovi, který chtěl do vysoké politiky

Žil byl jednou jeden primátor.

Politikou se živil už hezkých pár let, a když mu do klína spadlo primátorské křeslo (jeho předchůdce totiž vzali do vazby za podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele, které nakonec nikdo nedokázal), vykouzlil na tváři blyštivý úsměv a s chutí do něj usedl.

I panoval rok, panoval dva roky a dobře se mu panovalo. Pronášel řadu proslovů a úvodních slovíček, za která mu vždycky někdo zatleskal, ukazoval se lidu, fotografoval se s ním a byl mezi ním stále oblíbenější. Primátora to všechno těšilo, ale když viděl, jakých úspěchů umí za tak krátkou dobu dosáhnout, začalo mu být sedmdesátitisícové městečko trochu těsné.

Při svých návštěvách nedaleké metropole se rád procházel po Malé Straně a představoval si, jaké by to bylo chodit pracovat do Valdštejnského či Thunovského paláce, nebo dokonce do samotné Strakovy akademie.

A tak se rozhodl jít svému štěstí naproti a kandidovat do Senátu. Šance měl vysoké, ale nakonec odešel velmi těsně poražený. To se stává, řekl si primátor, a dál pečoval o růst svého města. Jenže semínko pochyb už v něm klíčilo. Najednou mu nestačil potlesk ani tucet fotografií v propagačním městském měsíčníku, nic z toho mu totiž nedávalo moc – a jak si primátor při senátorské kampani uvědomil, moc je něco, co by opravdu moc chtěl. Seděl tedy sklesle na svém primátorském křesle, podepisoval vše, co musel podepsat, ale sám by nejraději byl někde úplně jinde.

A tu se mu náhoda připletla zrovna pod nohy. Senátor, který jej porazil v předchozích volbách, nečekaně umřel a bylo nutné vypsat volby nové. Tentokrát už to musí vyjít, řekl si primátor, jenomže voliči mu i napodruhé řekli NE (ostatně pár měsíců předtím vyhrál komunální volby, tak co by vlastně chtěl).

Primátor se vztekal a prskal a křičel. Mí Kladenští mi nerozumějí! hořekoval. A potom dostal spásný nápad. Když to nejde skrz volby, musí to přece jít jinak! A nejlepší způsob, jak se bez voleb dostat do vysoké politiky, je stát se něčím poradcem, náměstkem či asistentem. Primátor pečlivě prošel telefonní seznam, vybral několik svých dobrých kamarádů, kteří se do vysoké politiky už dostali, a začal jednat.

Netrvalo dlouho a dohoda byla na světě. Životní ministr totiž zrovna sháněl náměstka, a když se mu primátor ozval, zavzpomínal na staré dobré časy, kdy spolu tu a tam jako hlavy dvou takřka srostlých území (dá-li se tak o Kladně a pražských Dejvicích mluvit) plodně jednali a dojednané náležitě zapili. A ruka byla v rukávě.

To víte, holoubci, já se vám na nějaké veřejné mínění taky můžu…, mnul si ruce primátor. Ačkoli oficiálně o tom nepadlo ani slovo, povídali si o jeho odchodu vrabci na střeše i slepice na magistrátě, což prakticky vylučovalo, že by to nebyla pravda. Primátor si vzal dovolenou a čekal, až shora přijde patřičný povel.

Jenže vysoká politika je taky vysoce proměnlivá. Kdosi zveřejnil čísi tajné nahrávky, někdo jiný řekl, že vůbec nejsou tajné, další se připojil s tím, že to vůbec nejsou nahrávky, z čehož nakonec padla vláda. A s ní i primátorův sen, že by mohl být náměstkem životního ministra, který sám teď upaloval z ministerstva jako o život, aby na něj náhodou někde něco nenašli.

A jaké z toho plyne poučení?

Přeci, že všehomoc škodí!

pondělí 9. května 2011

Jak kovář ke štěstí přišel aneb když se klade kámen základní

V jednom městě nedaleko Prahy žil chudý kovář. Celé dny trudnomyslně vysedával před svým nuzným domovem a čekal, jestli by se třeba nenašel někdo, kdo by mu zaplatil za vyrobení podkovy pro štěstí, zvonku pro krávy nebo kování na plot. Už léta se ale nikdo takový neobjevil. Žena nešťastného kováře opustila, utekla i s jeho třemi dětmi za majitelem betonárky, kterému podnik naopak vzkvétal. A tak byl kovář všem akorát pro smích.

Jednoho dne se primátor města dozvěděl, že konečně započne plánovaná rekonstrukce Domu pro seniory. I řekl si, že je to dobrá příležitost, jak se zviditelnit. Seniorů je totiž hodně a jemu (a možná i jeho politické straně, ale na to až tak nemyslel) by to mohlo přinést pár politických bodíků. To se přeci vždycky hodí.

Primátor tedy začal zjišťovat, jak všechno nejlépe udělat. Nebylo to tak těžké. Vždyť při započetí stavby se sluší poklepat na základní kámen a popřát stavebníkům mnoho štěstí! A že jde jen o dostavbu, to přeci pranic nevadí, vždyť je to dostavba Domova pro seniory, a tedy dostavba výsostně důležitá.

Plán byl na světě. Sehnat kámen nebylo nijak těžké, místní stavební firmy ve snaze zavděčit se nabídly obratem pestrou paletu vhodných kamenů i se sadou různých bonusů, zahrnujících dopravu zdarma, termosku s čajem pro přítomné či děkovnou gravírovanou cedulku se jmény těch, kdo se o dostavbu Domu pro seniory nejvíce zasloužili.

Horší to bylo s kladívky. Nešlo přeci použít nějaká obyčejná ošklivá kladiva! Primátor zatoužil po něčem reprezentativnějším. A tu si vzpomněl na chudého kováře, kterého tu a tam zahlédl při cestě do práce, když zrovna při pročítání novin obracel stránku. "Pošlete pro kováře!" rozkázal svému sekretariátu primátor. A už se vše dalo do pohybu. V ten mimořádně šťastný den oprášil kovář svou dílnu, rozdmýchal uhlíky a znovu okusil, jaké je to sevřít pevně v ruce perlík.

Jenže o primátorových plánech se podivnou cestou doslechl primátorův náměstek, druhý primátorův náměstek i první náměstek primátora. "Skandální," rozčiloval se při jejich společné schůzi v kanceláři náměstek. "On by se chtěl, holoubek, blýsknout před lidmi, a my bychom utřeli nos?" podpořil ho druhý. "Tak to nesmí zůstat!" zvolal rázně první náměstek primátora. A tak se náměstci radili, až se nakonec shodli, že když může na kámen klepat primátor, mohou oni taky – ba co víc, je to jejich občansko-politická povinnost.

Náměstci vypátrali, kde si nechal primátor vyrobit reprezentativní poklepávací kladívko, a vyrazili společně do kovárny. Jaké bylo překvapení, když se tu střetli s dvěma zástupci Domu pro seniory, kteří se také dozvěděli o primátorově podlém plánu (město bylo akorát tak malé, aby se jím drby šířily proklatě rychlě) a také nechtěli věci nechat jen tak. Kovář se nestačil ohánět. Jeden den a hned šest zakázek! To je skoro zázrak.

Jak už to v pohádkách chodí, dobrá věc se podařila. Všichni pánové (primátor, náměstek, náměstek, první náměstek i ti další dva) pěkně poklepali na základní kámen a jejich společná fotografie vylétla do světa na stranách propagačního měsíčníku s nákladem 35 tisíc výtisků. Náměstci sice nejprve nemohli primátorovi odpustit, že je chtěl tak ošklivě obejít, ale nakonec je odzbrojil jeho oslnivý úsměv.

A kovář? Ten dostal od představitelů města bohatě zaplaceno. Když teď vysedával před svým domem, říkal si, že svět zase není tak nespravedlivý. Konečně z rozpočtu ukousl také svůj díl. A jestli neumřel, dostává městské zakázky na drobné kovářské práce dodnes.

foto: Kladno 2011/Josef Seifert

neděle 8. května 2011

Mým Kladeňákům: Odlétám!


SuperDan už dlouho ví, že problémy jsou i jinde a je potřeba jeho rázné pěsti, která je pomůže vyřešit. Na ten bordel ve vládě už se vážně nemohl dívat zpovzdálí. Odlétá proto objímat stromy na Šumavě ve víře, že to někomu pomůže. Třeba aspoň příteli Tomášovi z Prahy 6. A taky proto, že SuperDan měl vždycky rád přírodu. Miluje tajně zelenou barvu a jeho nejoblíbenější hudbou je šumění smíšeného lesa. Straka je jeho oblíbeným ptákem (vždyť ji mají modří i ve znaku!) a díky nové funkci se možná konečně podívá častěji do Strakovy akademie. Inu vývoj a SuperDana nezastavíš...

P.S. Kladenský primátor Dan Jiránek bude od 1. června 2011 působit jako náměstek ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. (zdroj: Kladenské listy nebo Kladenský deník)

P.P.S. Kolik času uběhlo od loňských komunálních voleb? Konaly se 15. a 16. října, takže sedm měsíců. Zhruba. Pamatujeme si i kdo vyhrál. Byla to ODS v čele se SuperDanem, který velel radnici i v předchozím období. Není neodhalitelné, že to byla právě jeho usměvavá tvář a image spravedlivého Spasitele, co modrým pomohlo k vítězství. Kde by byli bez svého hrdiny? Kde budou? Zazvoní jim zvonec?